Já vím, že probíhá celosvětová pandemie, situace je vážná a měl by to být hlavní problém, na který se soustředím. Posledních pár dní jsem ale nestíhala pročítat články, sledovat zasedání krizového štábu ani klikat na update té strašidelné mapy se stále se zvětšujícími červenými fleky. Řešila jsem něco, co se mě dotýká přímo, protože to se mnou bydlí. Své dva knedlíky!
Knedlíci jsou moje dvě ušlechtilá dlouhosrstá morčata. Naplánovala jsem jejich pořízení přepečlivě. Napřed jsem o něm asi dva měsíce jen uvažovala, googlila si chovné stanice a četla knížku pro chovatele, která shrnuje nejnovější výzkum těchto domácích mazlů. Pak jsem na e-shopu Spokojené morče střídavě plnila a vyprazdňovala nákupní košík. Vyložila jsem si tarot. Zeptala jsem se vědmy. A pak jsem teda do té jedné chovné stanice konečně zavolala a vyjednala pořízení dvou jejich chovanců. Doufala jsem původně, že pořídím bratry, to se mi ale nepoštěstilo, protože z vyhlédnuté dvojice bráchů už zbyl jen jeden.
Říkejme mu Knedlík. Není to jeho pravé jméno - z respektu k jeho aristokratické rodině a chovné stanici ho uvádět nebudu. Projevila jsem teda o Knedlíka velký zájem a hledali jsme k němu v seznamu dostupných mláďat parťáka, protože jak řekly moudrá kniha, rakouské a švýcarské zákony a osm let intenzivního výzkumu chování morčat - morče bez parťáka není morče! Mezi dostupnými miminy mě zaujalo jedno tříbarevné, říkejme mu třeba Knedlíček. Podle informací chovatele bylo ještě volné. Projevila jsem zájem o to, aby Knedlíček byl parťákem Knedlíka. Chovatel řekl, že by to mělo vyjít. Knedlíček je totiž o dva měsíce mladší než Knedlík. Morčata na rozdíl od lidí uznávají autoritu starších jedinců. Knedlík tedy bude šéfovat a Knedlíček ho bude poslouchat.
Knedlíček ještě nebyl dost starý na to, aby mohl opustit mámu, ale mně nevadilo si na morčata počkat. Dohodli jsme se, že až bude Knedlíček odstavený, půjde do klece ke Knedlíkovi, aby pak ke mně přišli už na sebe zvyknutí. Super plán a zbývalo mi pár týdnů na přípravu klece pro knedlíky. E-shop Spokojené morče se dočkal hned dvou objednávek, protože jsem díky předchozímu googlení zjistila, že existuje: houpací síť pro morčata, dřevěné koulecí hračky pro morčata s rolničkami uvnitř, pelíšky pro morčata, miska se zahnutým okrajem proti vyhazování krmiva, kovová závěsná koule na seno nebo zeleninu, kovový závěsný špíz na napichování zeleniny, domek a tunýlky upletené z trávy, které mohou knedlíci bezpečně sežrat. Nenakoupila jsem úplně všechno výše vyjmenované. Část totiž koupila nebo ušila moje mamka, když se o knedlících dozvěděla. To všechno v době, kdy ještě knedlíci žili v chovné stanici. Povedlo se mi vytvořit mezi příbuzenstvem okolo knedlíků takový hype, že jsem se až začínala obávat, aby si je nakonec nenastěhovali rodiče nebo bratranec k sobě.
Situace se začala mírně komplikovat asi týden před plánovaným vyzvednutím knedlíků. Stanice se mi ozvala s tím, že Knedlíček má plíseň na oušku a potřebuje přeléčit. Může to posunout příchod knedlíků do mého domova až o dva týdny. Nabízeli mi za něj jako náhradu jiného malého knedlíka, který byl hned k dispozici a znal se s Knedlíkem. To snad ne! Přece neopustím Knedlíčka jen proto, že je trochu chcípák! Mezitím se koronavirus začínal rozšiřovat po Evropě. Kromě strachu o Knedlíčka-chcípáčka se přidal i strach, že odpovědné orgány vyhlásí zákaz vycházení. Knedlíci se ke mně nikdy nedostanou! Přijdu o jejich dětství a pubertu… Uvidím je až za několik měsíců, dospělé a vlasaté!
Naštěstí se Knedlíčkovi plíseň povedlo vyléčit, kluci si na sebe chvíli zvykali, stanné právo ani naprostý zákaz vycházení nikdo nevyhlásil a knedlíci se tedy s mírným zpožděním konečně přestěhovali ke mně.
Napřed seděli 24 hodin zalezlí v domku a navzdory závěrům, plynoucím z osmi let výzkumu ve Švýcarsku, neprojevovali žádné známky toho, že by jim přítomnost druhého knedlíka snižovala hladinu stresových hormonů. Když už jsem si začínala říkat, že samým nervovým vypětím nejspíš umřeli, vylezli z domku a chtěli žrát. I teď, po několika týdnech, je tato touha jejich hlavním hnacím motorem. Poznávají díky ní nové prostředí. Učí se používat hračky. Šplhají přes most z klece do výběhu. Nechají na sebe sáhnout. Za podmínky, že z toho kouká něco k jídlu.
Bohužel se mi potvrdilo, že Knedlíček je tak trochu chcípák. Plíseň se vrátila. Díky tomu jsem zjistila, že i za stavu nouze fungují veteriny. Teď jsme ve fázi, kdy ho musím denně chytat, snažit se mu vecpat do chřtánu vodu s rozpuštěným vitamínem a mazat mu zadek sírou. Je asi jasné, že to Knedlíčkově ochočování moc nepomáhá, protože si začíná asociovat lidský kontakt s patláním nějakého smrdutého svinstva na svědivou, olysalou zadní část těla. Napomohlo to ale kolektivnímu rozletu knedlíků, protože když už jsem je musela oba denně tahat z klece a kontrolovat, zda (případně kde) mají plíseň, mohla jsem je u toho rovnou strčit i do výběhu a konečně uplatnit všechny ty nakoupené i doma vyrobené hračky. Švýcarský výzkum mluví jasně: knedlíci potřebují aspoň dvě hodiny pohybu denně. Nikdo to už asi neřekl knedlíkům, kteří ve výběhu napřed patnáct minut skotačí, pak si zalezou do týpý a tam půl hodiny spí.
Co mě však rozhodilo ještě víc než samotná plíseň byla informace, že Knedlíčkovi rodiče - říkejme jim třeba Knedlord a Knedlady - jsou příbuzní. Našla jsem to na webu chovné stanice, když jsem si chtěla zaznamenat, kdo jsou rodiče mých knedlíků. Napřed jsem si všimla, že jsou na Knedlíčkově profilu uvedeni stejní rodiče, jako u jiného vrhu, který ale proběhl o několik dní později. Na můj dotaz chovná stanice odpověděla, že je na jeho profilu chyba a sdělila jméno Knedlíčkovy pravé matky. Našla jsem si ji tedy u nich na seznamu chovných samic. Protože jde o ušlechtilá morčata, všechny chovné samičky i samečci mají na svém profilu uvedené rodiče. A Knedlady tam měla napsáno, že její otec je Knedlord. Knedlord? Táta Knedlíčka?! No to snad ne?! Už jsem se chovné stanice na nic neptala a rovnou začala psát do všech rodinných skupin, že Knedlíček má imunitu v prdeli, protože je incestní. Většina to stoicky přešla, s menšinou jsme se vyžívali v rozvíjení teorií, jak k tomu mohlo dojít - od “mezi morčaty je incest normální” přes “je to zase překlep” až po srdceryvné “stalo se to omylem, ale chovná stanice sžíraná výčitkami mu chtěla dát šanci na hezký domov”. Poplakali jsme si nad posledně jmenovanou teorií, tím se vyventilovaly rozbouřené emoce a mohl nastoupit chladný rozum. Něco mi tam nesedělo. Začala jsem stránky chovné stanice prohledávat znovu. Tentokrát jsem se pustila do sekce Novinky. Tam jsem totiž původně vůbec nekoukala - sjížděla jsem jen profily Mláďat, Samic a Samců. Praxe nicméně ukázala, že na profilu se může objevit chybná informace. V sekci Novinky, naproti tomu, se ještě začerstva psalo o každém novém vrhu - kdo porodil mladé, v jakém počtu a kdo je otcem. V sekci Novinky byli Knedlíčkovi rodiče uvedeni od začátku správně! Hledala jsem tedy mezi starými příspěvky z roku narození Knedlady - a našla jsem informaci o jejím porodu! Chudák Knedlady byla jediným přeživším mládětem, máma to s ní ale nevzdala a pyšný na ni byl i její táta, kterým - a pozor - není Knedlord! Tady už mi dochází knedlíková inspirace, tak to bude třeba Nok. Když je tedy otcem Knedlady Nok, pak Knedlíček není incestní! Bohudík! Za jeho blbou imunitu nemůže příbuzenské křížení, ale bůhvíco. (Že by to byla špatná hygiena, odmítám, protože jejich klec čistím na rozdíl od té své denně.)
Když jsem se pak podívala ještě na profil Knedlorda, došlo mi, která věc v celém tom krvesmilném tyjátru od začátku neštymovala. Knedlord je totiž mladší než Knedlady! A i když jim tato okolnost nebrání, aby se rozmnožovali spolu, rozhodně účinně zabraňuje tomu, aby Knedlord zplodil Knedlady. Poté, co jsem o novém vývoji kauzy zpravila přes messengerové skupiny rodinu, vrhla jsem se na mapování knedličích rodokmenů.
Jsou moji knedlíci příbuzní? Ukázalo se, že Nok nezplodil jen Knedlady, ale taky Knedlindu (inspirace, vítej zpět!), matku Knedlíka. To znamená, že jsou mí kluci bratránkové! Všechno v cajku, proti tomu, aby byli příbuzní tihle dva, rozhodně nic nemám. Schválně, kam až se mi podaří jejich předky vystopovat? Jak už jsem říkala, každé chovné morče má na webu chovné stanice uvedené své rodiče. Pokud by tedy všechna uvedená morčata stále žila, a žila v chovné stanici a aktivně se množila, budou uvedeni v jedné ze sekcí. To ale nebyl případ mnoha knedličích předků. Chovné stanice totiž navzdory mému šokujícímu podezření velmi dbají na to, aby k incestním spojením nedocházelo. Dovážejí si tedy chovná zvířata ze zahraničí. A právě u těch dovezených se mi nepodařilo najít prarodiče. Místní chovná stanice o nich záznamy nezveřejňuje. Výjimkou se stal (opět) Knedlíček. U něj se mi podařilo dohledat až pra-pra-dědu. Pradědem Knedlíčka je totiž věkovitý, leč stále aktivní maďarský kaňour Knedlando --- kterýžto zplodil na stará kolena Knedlíka!!
Knedlando je taková legenda, že se o něm v sekci Novinky píše hned několikrát, a to nikoho neporodil. Dozvěděla jsem se například, že flirtuje se samičkami z jiných klecí a špatně snáší odloučení od svého harému. Taky prý neustále mluví. Knedlík se v tomhle nepotatil - s pištěním začal až na popud často a úpěnlivě kvílejícího Knedlíčka, jehož žádosti o potravu by šlo nahrát a používat jako alarm. Knedlík většinou sází na řeč těla. Předvádí Knedlíčkovi cosi, nazvané ve švýcarské moudré knize “mléčný krok”. Mělo by to zastrašovat podřízeného samce. Knedlíček je však požehnán ignorancí. Jako Knedladyin jedináček byl ušetřen sourozeneckých půtek a varovné signály hierarchicky výše postaveného samce pochopí až v momentě, kdy mu už Knedlík, vytočený doběla jeho tupostí, jednu vrazí vlastní hlavou.
Chápete tedy doufám, že i když nosím roušku (a nechodím zbytečně ven a nehromadím toaleťák a rejži) a zkrátka se v době pandemie chovám jako zodpovědný občan, tak si prostě nemůžu dovolit to prožívat tolik, jako tu katastrofickou událost prožívají jiní. Já mám teďka totiž knedlíky a ti mě potřebují.
