Holčička a Slečna zase spolu (tvoří)

Po dlouhé době jsme se do toho s Theou zase pořádně obuly. 

V tom mezičase, co jsme se neviděly, Holčička dostala mobil, takže se jí otevřel svět sociálních sítí a rozmanitých platforem. Slečna to přijala zprvu se smíšenými pocity. (Přece jenom je příslušnicí generace, která své první mobily dostávala ve dvanácti. Rozhodně to nebyly smartphony. Ne, byly to ony legendární nezničitelné Alcately* a Nokie, co vypadaly jako cihly s tlačítky. A podobně jako cihlami, i jimi by se daly rozbíjet okna a lebky.)  Trochu se obávala, že ji Holčička bude zasypávat obrázky a gify. Cizími. (Měla pravdu. Naštěstí to Holčičce dlouho nevydrželo.)

Poslední společné odpoledne už se zase neslo v kreativním duchu. Po obvyklých dotazech na Slečnin milostný život ("Cože?! On uměl kouzlit? A co ti vykouzlil?" - "Ne, Theo, říkala jsem, že kouřil... A nevykouzlil mi naštěstí nic.") přišla diskuze o příbězích.

"Víš, proč Disney vždycky zabije rodiče hlavního hrdiny?" ptá se Thea vážně.

"Jo, vím. Ale řekni mi, co o tom víš ty," suverénně odpoví Učitelka scenáristiky, Paní příběhů z rodu Výřečných, Planoucí žárem inspirace, avšak sama nespálená, Velká vypravěčka osobně.

"Jeho máma byla doma a začalo hořet od krbu a ona tam umřela. A on teď chce, aby všichni věděli, jaký to je."

Velká vypravěčka ztratila řeč, tohle jaksi nevěděla. Nakonec ze sebe vypravila: "Waltovi uhořela máma?!"

"Jo."

"No ale - Walt už je dávno mrtvej, Theo. Ty filmy píšou jiný lidi, proč se to tam objevuje pořád?"

"Hm... Ale když dělali ten film o kolouškovi, tak ještě žil?"

"To asi jo. No každopádně. Víš, proč je důležitý, aby hrdinovi rodiče umřeli? Z pohledu vypravěče příběhů?"

"To nevim."

"Aby ho neměl kdo chránit a on zůstal na všechno sám. Kdyby Bambiho máma neumřela, pořád by se o něj starala a všechno za něj řešila. A on by se vůbec nezměnil, protože by se nemusel o nic snažit."

"No ale i tak by to byl hezkej film?!"

"To možná, ale Bambi by nebyl žádnej hrdina."

"Jak to?"

"Aby se postava stala hrdinou, tak musí přijít o rodiče nebo o učitele, kteří by ji vedli. Jinak se neosamostatní a nenastoupí na cestu za dobrodružstvím. A nikdy z ní nic pořádnýho nebude!"

"No to asi jo... Ale Aničko... Ty mi prosím tě neumírej."

Načež jsme přišly s příběhem, kde je úplně všechno: mrtví rodiče, dohodnutý sňatek, nepřizpůsobivá hlavní hrdinka versus konzervativní společnost, mechanická steampunková udělátka, pět chrtů a kůň Hektor.

Díky zázrakům moderní techniky mě Thea zásobuje náměty k příběhu ("A co kdyby jim hořelo v kuchyni a museli se přestěhovat do Anglie?!"; "Může mít Vilém koně a může se ten kůň jmenovat Hektor?") a návrhy postav, zatímco já jí posílám odkazy na pinterestové nástěnky a nápady na obrázky.

Kromě toho, že se nějak nemůžeme shodnout na věku postav, má Holčička Thea taky tendenci mi (ne)nápadně cpát návrhy úplně jiných jmen. Jenže já už s původními jmény sepsala sedmistránkový námět. Heleno! Viléme! Dorotko! Já se vás nevzdám. 

Nemůžu sice mluvit i za Holčičku, ale WhatsApp s Pinterestem mi přijdou jako dary z nebes. Čekám s mírnými obavami na chvíli, kdy pro Theu začne být pípání messengeru s mými nadšenými návrhy otravné. Zatím se ale zdá být stejně nadšená jako já. Holčička a Slečna jsou zkrátka zpět. A tentokrát je to velký. Stay tuned!

________________________

* Sdílené video nemusíte vidět celé, ale na 7:12 začíná legendární vyzváněcí tón Top Secret :) Ach ta nostalgie!!

Co dělá Ztracené jaro?

(Tohle je příspěvek někdy z konce září, který jsem zapomněla publikovat. Není to ani tak UPDate, jako UPLate.)

Saki momentálně na UMPRUMce tiskne anglickou verzi. Pokud jste nikdy neviděli risograf, tak vězte, že vypadá podobně jako obří kancelářské kopírky. Až na to, že má poněkud komplikovanější ovládání a netiskne více barvami naráz. Ztracené jaro má barvy celkem čtyři: černou, červenou, modrou a žlutou. To znamená, že jedna stránka se tiskne celkem čtyřikrát, přičemž se papír do Risa musí vložit vždy správně a s milimetrovou přesností, jinak dojde k přetisku. Vytištěné listy se vloží do speciálních mřížovaných držáků, ve kterých se čerstvě potištěný papír nechá zaschnout.
Stavila jsem se po práci a snažila se být užitečná. Saki mě nechala držet papír ve správné pozici, protože zásobník, ze kterého si risograf bere jednotlivé listy, je mírně vychozený. Nastavovala risograf, posílala do tisku části jednotlivých ilustrací a byla maximálně soustředěná. Počítala si pro sebe ve své mateřštině: "Iči, ni, san, ši..." Připomínala mi odhodlané hrdiny naší knížky - zcela ponořená do své mise. Všudypřítomný pach chemikálií, linoryty, dřevoryty a překrásné tisky, rozvěšené všude po ateliéru, dokreslovaly atmosféru umělecké školy. Kromě nás se v ateliéru pohybovala ještě jeho vedoucí - s rozpuštěnými divokými kudrnami a malířským válečkem v ruce. Poklimbávala jsem nad papíry (scenáristka vs. ranní vstávání - 0:1) s pocitem hrdého rodiče dvojčat. Českou verzi knížky jsme už do světa vypustily, teď je řada na anglického sourozence. Ať si počtou i ti, kdo mou mateřštinou nevládnou. Je to slavnostní pocit. Přirovnala bych ho k pozvánce na obří mezinárodní párty, u které nevíte, kdo na ni přijde. Jedním jste si ale jistí - ten, kdo se dostaví, je nějakým způsobem nakloněn vaší tvorbě. A to pro nás umělce znamená hodně. Je to, jako by určitá osamostatněná část vaší existence zažívala uznání z vnějšku. Podobně se asi cítí rodiče, když jim děti nosí domů jedničky a pochvaly.

Před chvílí jsem dočetla prvních pět stránek knížky, přeložených do další - v pořadí druhé - cizí řeči. Připadá mi naprosto fascinující, jak se v přeloženém textu člověk jako autor vidí, ale zároveň odkrývá jeho další rovinu. Myšlenky typu: "Aha, ono se to řekne takhle?" a "Fíha, tohle zní v cizí řeči snad ještě líp!" se mísí s nadšenými představami - jak asi budou na Ztracené jaro reagovat čtenáři z téhle země? Díky přeložené ukázce to zjistím už celkem brzy.

Ztracené jaro - Představuje se knížka Saki Matsumoto a Anny Bobrekové /// The Lost Spring - Introducing the book of Saki Matsumoto and Anna Sophia Bobreková

Po reportážním projektu Pes a jeho pán/ paní jsme se spolu se Saki pustily do něčeho většího. A to rovnou do knížky! Saki se totiž rozhodla, že by svou diplomovou prací ráda vyjádřila rozdílný způsob, jakým Japonci a Češi vnímají přírodu. A protože máme obě rády japonskou a českou mytologii, bylo jasné, že v našem příběhu se to bude jen hemžit nadpřirozenými bytostmi, přírodními duchy a božstvy. Jde o pohádku pro děti, a tak nechybí ani dětský hrdina, který se přidá ke dobrodružství dvou japonských kami v české kotlině. O co v příběhu jde, nebudeme zatím prozrazovat! Potkáte se v něm s Hejkalem, dvěma liščími božstvy jménem Inari a Miketsu, zakletým Sovím klukem, Vodníkem, vílou Prvosenkou a duchem Masopustem. Ztracené jaro ušlo od prvotního námětu obří kus cesty (někdy se z mého pohledu trochu vleklo, případně rovnou klopýtalo), aby triumfálně zakotvilo na 50 stranách bohatě ilustrovaného paperbacku. Jde o ruční práci, proto je počet výtisků zatím omezený. Jak můžete vidět z přiložené galerie, sešíváme a lepíme jednotlivé knížky samy :) Na podzim připravujeme také anglickou verzi knížky!


After finishing the report about dogs and their owners, Saki and I decided to create something much bigger. A book! In her diploma work, Saki wanted to introduce a different perception that Japanese and Czech people have of nature. Both of us like Japanese and Czech mythology so it was clear that our story-world will be inhabited by supernatural creatures, ghosts of nature and gods. Of course there will be a child hero joining two Japanese kami on their adventure in Bohemia, as it is a fairy tale for children. We won´t be sharing details of the story yet. However, you will meet Heikal (Czech forest ghost), two fox gods called Inari and Miketsu, enchanted Owl-kid, Waterman, the Primrose fairy and a Masopust ghost. The Lost Spring experienced a long journey since the original idea. In my point of view, it was sometimes going slowly and at times even stumbling but it eventually landed on 50 pages of richly illustrated paperback. It is a hand work so the amount of copies is limited. As you can see from the gallery, we are sewing and binding books by ourselves. The English version of the book is coming this fall!

Jak se váže knížka? /// Binding the book.

Ze skicáku ilustrátorky Saki /// From Saki´s sketchbook:

Prezentace hotové knížky na výstavě absolventských prací UMPRUM /// Presentation of the finished book at the diploma exhibition of UMPRUM in Prague:

vysmáté autorky ("Hurá, ten nejtěžší kus máme za sebou! Nebo ne?") ///

happy authors ("Yay, we are done with the most difficult part! Or are we?!")

Ztracené jaro je teprve na začátku! Těšte se na další příspěvky! /// The Lost Spring is only beginning its journey! More posts are coming :)