Jedna Věta

Zadání Marka Vajchra z Revolver Revue pro bandu studentů scenáristiky. Napište jednu větu denně o svém životě.

10.4.2012

Absťák vrcholí zrovna tu poslední noc, co jsem sama, a aby toho nebylo málo, nějakej pán nám na oborovém semináři povídal o chaosu a feminismu a mně přitom před očima minuty vlastního života přecházely v kapalné skupenství a protékaly výlevkou někam do háje…

11.4.2012

Ptám se gynekoložky na hormonální antikoncepci a ona odpovídá, že mé obavy, že bych snad jednou po vysazení prášků nemohla otěhotnět, jsou liché a měla bych se spíš obávat vysokého tlaku a trombózy – já nahlas polknu a beru si dva týdny na rozmyšlenou a asi je strávím v celibátu.

12. 4. 2012

Migréna.

13. 4. 2012

V kimonózním župánku vypadám jak japonská kurvička.

14. 4. 2012

Jedu k babičce, dáme si spolu oběd, velmi pomalu se projdeme na hřbitov, pozdravíme se s dědou a vyhodíme plesnivějící kytky, večer mi ujede zpáteční autobus a na nový čekám hodinu, za všechno může sirup s příchutí Mojito, zpátky v Praze praskám v metru bublinkovou fólii až v ní nezbyde vůbec žádný vzduch a pak konečně – večeře v hospodě kterou ani jeden z nás nezná, ale měli volný stůl, Milý se dojímá a slibuje že se mi bude víc věnovat a to všechno jen proto, že jsem mu darovala komiks.

15. 4. 2012

Edgar Wright je génius a až budu velká, chci režírovat jako on – jo a taky se mi podařilo použít přímení našeho děkana jako citoslovce. („Jech!“)

16. 4. 2012

Když se ptám, jestli na tý akci bude bezlepkový občerstvení, tak se prosím pokuste nesmát – mý nervy na tom nejsou nejlíp a pečivem si je obalovat nemůžu.

23. 4.

Nástup tvůrčího transu – Milý poslouchá dookola jednu skladbu, kouří strašně moc cigaret a pobíhá po lese, zatímco já jsem v Arkansasu a chodím a klepu cizím lidem na dveře.

24. 4. 12

Jsem na sebe hrdá, že jsem dnes vrátila nechtěný modem a naštvaná, že jsem málem zapomněla na svátek bráchy a táty a dědy.

26.4.12

V osm ráno zvedám telefon a dozvídám se, že garsonka je naše.

27.4.12

Stěhování, takže je první letněpočasní den a naše organizační schopnosti mizerné.

28.4.12

Jsme v garsonce den a už k nám chce z Norska přijet návštěva?!

30.4.12

Kámoška s mým Milým se k sobě chovají slušně, ale je to divná a napjatá slušnost a já jsem z ní nervózní.

3.5.12

Milého opilý příchod v osm ráno: „Vypil jsem toho tolik, že by to zabilo vás obě!“ 

4.5.12

Stěhuju s tátou do garsonky akvárko s rybičkama, který mi věnovala Kámoška před rokem, když ještě žila v Praze.

6.5.12

Rybičky jsou v novém domově šťastné jako nikde předtím, možná to bude tím, že Milý je na rozdíl ode mě nezapomíná krmit.

7.5.12

V tramvaji preferuji červené sedačky, už od dětství.

21.5.12

Milého ostříhal jeho ožralej kameraman, pojali to jako street performance před hospodou a já jsem ráda, že jsem u toho nebyla.

27.5.12

Začínáme s Milým trávit víc času venku na vzduchu: Náš soused bude moct sundat hrnek ze zdi a ucho z hrnku a šetřit svoje vzácné tělní tekutiny.

4.6.12

V kavárně čekám hodinu na majitele, uvážu si reklamní zástěru s logem ležáku Ježek, uklízím nádobí do myčky a přijdu si konečně po dlouhé době kurevsky užitečně!!!

16.6.12

Hotelový pokoj má rozměry jak kajuta ponorky a palandu jak vězeňská cela. Dvě hvězdičky vysvětlujou fakt, že podlaha sprchy má v sobě vedle odtoku i záchodovou mísu, na stěně umyvadlo – koupelna typu vše v jednom, proč jen to nenapadlo naší paní domácí, když kdysi předělávala garsonku?!

17.6.12

Jako správné české turistky žereme se Sněhurkou na lavičce salám s chlebem a tuňákovou konzervu, do restaurací jež jsou 3,44krát dražší by nás dost pravděpodobně ani nevpustili a já se už ničemu nedivím, ve městě co má v samém svém centru zábavní park a největší pamětihodností je socha mořský víly a největší událostí je, když té soše někdo uřeže hlavu!

18.6.12

Jen dva stoly otevřené a u těch už dávno nic nechtějí (ani zaplatit), myslím na dvě knihy doma na poličce, co za ně už zítra budu muset zaplatit v knihovně pokutu …

19.6.12

Milý flákne mobilem o zem a praví „nikto iný okrem mamy ma nevie takto nasrať“ a taky že ano, nasrala ho tak, že resuscitace telefonu je neproveditelná a tím pádem jsem nasraná já, teď už se mu nedovolám vůbec nikdy a zamknout doma ho taky nemůžu, prostě zkurvenej život.

21.6.12

Zpoza dveří ordinace slyším cinkání kovu, v rozhovoru dvou mužů zřetelně rozeznám slovo „dáseň“ a neklidně poposednu - v peněžence třináct stovek co by se daly utratit stokrát příjemněji.

22.6.12

Vrátila jsem Sněhurce pohorky s růžovými tkaničkami, po návratu do garsonky spokojeně koukám na překážející řadu bot, ve které konečně něco chybí – to se ohlašují lepší časy!

25.6.12

Myčka nádobí je ten nejvíc sexy spotřebič, co mi doma chybí.

27.6.12

Ze záznamu, co Milý stříhá, se ozývá sborový zpěv „není nutno, není nutno, aby bylo přímo veseló“ a Milý to komentuje slovy „zkurveté děti“ a „nenávidím pesničky“.

29.6.12

Wifina, jejíž signál jsme zneužívali dva měsíce, dnešního večera definitivně zmizela a na chodbě se vyčůrala na schody čísi podvraťácká čubička, navzdory tomu, že jsem ji slušně pozdravila.

30.6.12

Cikánská holčička mi důležitě sděluje, že se pejsek jmenuje Ovíčara, zdvořile se usměju a pokračuju dál po schodech do našeho patra, kde málem vyšlápnu čerstvý bobek.

3.7.12

Jsem praktická žena, co se dovede postarat o sebe i Milého a pomalu se to stává mojí jedinou charakteristikou.

4.7.12

Kytarista vykouřil cigáro a odešel z kavárny s prázdnou, tak už ani živí hudebníci se nemají jak uživit, je mi z toho smutno, ale z dýšek jsem mu nehodila ani korunu, nestihla jsem, zmizel jak smrad.

5.7.12

Zvenku hrozí blesky, vlažná sprcha smývá prach do kanálu. Servírka stojí před kavárnou, inhaluje dešťový vzduch a kapky jí rozpíjí řasenku, což je skandální, protože je ještě pořád v práci. Z tvořítka na led někdo stopil lopatku, takže hrnu kostky rukou rovnou do sklenice.

6.7.12

Cestou do práce v pojízdném skleníku potíme se všichni bez rozdílu pohlaví, věku a značky dezodorantu. Závistivě sledujeme šlapadla křižující Vltavu, s těmi druhými, dovolenkovými, na palubě.

7.7.12

Nechávám v moka kávě zahynout dvě kostky ledu, i Praha je mrtvá, zavřem snad už v devět.

9.7.12

Den plný telefonování - napřed volá táta mně, abych náhodou nezapomněla, pak já volám mámě, abych jí popřála, pak si vzpomenu na člena rodiny, který toho hodně zapomíná, a volám babičce, abych jí připomněla den, kdy před necelými padesáti lety porodila dceru.

11.7.12

V pátek má přijet Milého maminka, tak peru prádlo - můj plán je, aby přijela a zjistila, že tu není co uklízet!

12.7.12

Naplácám si na hlavu vlasovou masku, umývám ji a nad levým uchem nahmatám chomáč vlasů, který stupněm zamotanosti odpovídá dredu - nahlas kleju a čtvrt hodiny strávím jeho rozčesáváním, protože dredy jsem, sakra práce, nechtěla mít ani v patnácti.

13.7.12

Podivná atmosféra pokoje, v němž možná je a možná není strašidlo - praskla žárovka a ryby se choulí u dna.

18.7.12

Nevěřícně zírám na výpis z účtu, raduju se, utrácím jedenáct stovek za tři trička a jedny kalhoty a marně se snažím dovolat kadeřnici, která má asi dovolenou, následně trnu, že ty peníze navíc utratím dřív, než se z dovolené vrátí a budu dál vypadat jako koště.

24.7.12

Popadnu dva náhradní díly do filtru pro ryby a cestou k pokladně mě přiková na místo obří klec s nápisem „Amazoňan v akci“.

27.7.12

Já a Milý obdivujeme nového kamaráda, zatímco Alda vypráví, jak si před lety všiml až dlouho po nastěhování, že v tom pokoji je jakési akvárko plné začernalého humusu a z něho vykukuje nesmírně nasraná a hladová vodní želva.

1.8.12

Labutě tvoří na noční Vltavě malou armádu, jejich peří bíle prosvítá tmou, poklimbávají a zmámeně hledí vzhůru – na panorama Vyšehradu a jasně zářícího úplňkového Měsíce, k jejichž pozorování si na řece vybraly to nejlepší strategické místo.

2.8.12

Prohlížím si sama sebe na fotkách, které pořídil můj kluk, a docházím k závěru, že ještě žádnému fotografovi se nepodařilo mě s takovou lehkostí a samozřejmostí udělat tak strašně ošklivou.

5.8.12

Každý den jedna SMS z Ukrajiny, v té poslední žádost „napis o mne v jednej vete“ a pro mne děsivý ortel „raz pojdeme do Ruska spolu“.

6.8.12

Zaplatila jsem Aldovi nájem a vydrhla želvu zubním kartáčkem.

21.12.12

Navzdory avizovanému konci světa přežil táta dnes let z Moskvy do Prahy a dovezl přibližně deset kg bonbonů různých druhů.

_____________

Fotky báj máj tehdejší Milý (MV). Všechna práva, tomu čest. Nebo tak nějak.